Cannabis is The Cure (2010) Application No. 79490/13 , Olomouc, 28 November 2013


 Stížnost k Soudu pro lidská práva

Stěžovatel Dušan Dvořák proti České republice




Stížnost na rozhodnutí Ústavního soudu č.j. IV.ÚS 4859/12 
(konfiskace výzkumnické farmy léčivého konopí v Ospělově v roce 2010)


I.                Skutkové okolnosti

1)          Stěžovatel je zakladatel, odborný garant a mecenáš výzkumu Konopí je lék“. Od roku 2010 čelí stěžovatel celkem čtyřem obžalobám za pěstování a nakládání s konopím. Státní orgány vyhodnotily jednání stěžovatele v letech 2009 – 2012 jako kriminální čin, neboť na výzkumnické farmě léčivého konopí v Ospělově v Olomouckém kraji, které je stěžovatel majitelem, pěstoval léčivé odrůdy konopí a jako ředitel mezinárodního vědeckovýzkumného a vzdělávacího pracoviště Edukativní konopná klinika v Praze poskytoval konopí nemocným. Edukativní konopná klinika je od roku 2012 policejně zrušena a výsledky výzkumu do roku 2012 zkonfiskovány včetně konopí z výzkumnické farmy v Ospělově (cca 2500 rostlin). Nepomohly opakované žádosti stěžovatele Ministerstvu zdravotnictví ČR od roku 2000 o povolení výzkumu, ani žádosti vládě, parlamentu, policii, zastupitelstvím a soudům o spolupráci, ani od roku 2009 opakovaně zasílané žádosti policejnímu prezidentovi o policejní ochranu či řada legislativních návrhů stěžovatele, jak právní situaci civilizovaně řešit a věc přiměřeně regulovat. Česká republika tak jednala přesto, že výzkum léčebných účinků konopí byl doložený lékařskými kasuistikami, soudně znaleckými zprávami lékařů a toxikologů (analýzy kanabinoidů) a soudu výzkum „Konopí je lék“ (ke zděšení soudu) potvrdil k soudu předvolaný rektor Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě toho stěžovatel čelil (2011-2012) obžalobě za údajné vydíraní ministryně pro boj s korupcí apelováním na dodržování mezinárodních úmluv a zákonů ČR, které se ministryně na jednání s delegací výzkumu „Konopí je lék“ v parlamentu v lednu 2011 po právním poučení a důkazech o zločinech proti lidskosti v přítomnosti svědků písemně zavázala okamžitě zavést do praxe, což následně zcela ignorovala a došlo (a dodnes stále dochází) k mnoha tragédiím a škodám. Trestní stíhání stěžovatele za vydírání ministryně bylo po dohodě Obvodního soudu pro Prahu 1 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 po odsuzujícím rozsudku vůči stěžovateli zrušeno pro údajnou nepříčetnost stěžovatele. Kromě toho stěžovatel opakovaně dostal od policie vysoké pokuty za „nevhodné chování“, kdy se prý špatně písemně omluvil z výslechu a jako spoluorganizátor protestního happeningu „Revoluce s kytkou v ruce“ pořádaného v den výročí protestu studentů 17. listopadu (2010) v Praze svolil zanechat kyble s hnojem před budovou parlamentu (viz YOU TUBE – Rok konopí/ Year of Mari©huana). Happening „Revoluce s kytkou v ruce“ byl pořádán na podporu petice žádají parlament a vládu o okamžité zajištění dostupnosti léčivého konopí nemocným, zajištění policejní ochrany Edukativní konopné klinice a okamžité zastavení kriminalizace občanů.
2)          Tato stížnost se týká sklizně konopí za rok 2010 (dále jen „druhá sklizen“) a je v něm napadáno usnesení Ústavního soudu ČR (viz příloha 6)
3)          Za (první) sklizeň konopí z roku 2009 již byl stěžovatel odsouzen, což je předmětem odlišné stížnosti před Soudem pro lidská práva (dále jen „Soud“) pod číslem jednacím č.j. 66981/12 (dále jen „první stížnost“ – pro důkazy a podrobnosti právní argumentaci týkající uvedeného odsouzení odkazujeme Soud na tuto stížnost). Ve stručnosti lze první stížnost rekapitulovat takto:
a.     Vzhledem k tomu, že soudy zcela ignorovaly námitku stěžovatele ohledně pokroku vědy a tisíciletých zkušeností lidstva, pokud jde o léčení určitých nemocí pomocí konopí, namítal stěžovatel odkazem na judikaturu Soudního dvora EU neaplikovatelnost[1] klíčových ustanovení[2] českého zákona o návykových látkách z důvodu neoznámení tohoto zákona dle procedury směrnice 98/34.
b.     Odmítaje položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU se odpověď českých soudu omezila na to říct, že zákon o návykových látkách těží z výjimky z oznamovací povinnosti dle směrnice 98/34[3], neboť se zákon omezuje jen na transpozici závazného práva EU a zejména nařízení EU.
c.     Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr transpozici nařízení EU zakazuje[4], se Česká republika vůči stěžovateli dopustila porušení čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a dále čl. 8, 9 a 11 Úmluvy stanovením absolutního zákazu šlechtění a pěstování konopí za výzkumnými a léčebnými účely. 
4)          Po první stížnosti Soudu se Okresní státní zastupitelství v Prostějově rozhodlo ex offo „vyřešit“ zbylé obžaloby tím, že nechá stěžovatele prohlásit za nepříčetného ze spáchání zbylých tří trestních činů za sklizně 2010 až 2012.
5)          Zároveň se Okresní státní zastupitelství v Prostějově rozhodlo ex offo o obnovu řízení za první sklizeň, jež je předmětem první stížnosti Soudu z důvodu nepříčetnosti stěžovatele při spáchání toho trestného činu, což je s výsledným rozhodnutím prostějovského soudu doloženo v Soudu zaslaném dodatku ke stížnosti č.j. 66981/12 ze dne 17. listopadu 2013, bod 1, příloha 1.
6)          Dále stěžovatele čelil (neúspěšného) pokusu Okresního soudu v Olomouci (jakožto příslušného soudu dle bydliště stěžovatele) o zbavení způsobilosti k právním úkonům a stalo se tak na podnět zcela nepatřičného Obvodního soudu pro Prahu 3, který své jednání neuměl vysvětlit a odůvodnit. Toto jednání soudů bylo předmětem neúspěšné žádosti o předběžné opatření evidovanou Soudem pod číslem jednacím 1332/13, přičemž následným dopisem Soudu ze dne 29.1.2013 č.j. ECHR-LCze01.mod (IM/rle) byl stěžovatel Soudem informován, že dokumentace žádosti o předběžné opatření byla vložena do spisu první stížnosti (pro důkazy a podrobnosti právní argumentaci týkající se otázky zbavení stěžovatele způsobilosti k právním úkonům odkazujeme na žádost o předběžné opatření). Ve stručnosti lze návrh předběžného opatření rekapitulovat takto:
a.     Zbavením právní způsobilosti stěžovatele se české soudy snaží vyřešit situaci, kdy z důvodu nevymahatelnosti národních předpisů ve světle směrnice 98/34 nemohou stěžovatele shledat vinným, ale zároveň jej odmítávají shledat nevinným.
                                                    i.     Tvrzení soudů o použití výjimky z oznamovací povinnosti dle směrnice 98/34 je jednoduše chybné, neboť nařízení EU nesmí býti transponována.
                                                  ii.     Navíc od doby podání první stížnosti vyvrátily Parlament ČR a česká vláda svým vlastním jednání tvrzení soudů:
1.     Poslanecká sněmovna přijala v roce 2013 novelu zákona o léčivech, jejíž účelem je (velice omezené a pro nemocné de facto zcela nedostupná) liberalizace konopí pro léčbu nemocných[5].  Viz příloha č. 6 dodatku první stížnosti Soudu ze dne 17.listopadu 2013
2.     Během legislativního procesu uvedené novely Parlamentní institut (rešeršní a poradní orgán Poslanecké sněmovny) doporučil, aby novela zákona byla oznámena dle směrnice 98/34 jakožto neharmonizovaná norma.     
3.     České ministerstvo zdravotnictví přistoupilo (vůbec poprvé!) k notifikaci zákona o návykových látkách dle směrnice 98/34 – viz notifikaci v databázi TRIS Evropské komise pod číslem 2012/329/CZ [6].  
b.     Pokusem o prohlášení stěžovatele za nepříčetného se tak Česká republika vůči stěžovateli dopustila porušení čl. 8 Úmluvy, přičemž jediný cíl prohlášení stěžovatele za nepříčetného spočívá v tom znemožnit výkon práva stěžovatele garantovaného čl. 6 Úmluvy.

7)     Předmět této stížnosti se týká následujících na sebe navazujících jednání českých orgánů:
a.     obžaloby Okresního státní zastupitelství v Prostějově za sklizeň z roku 2010 (příloha 1),
b.     rozhodnutí Okresního státní zastupitelství v Prostějově (příloha 2) potvrzené Krajským státním zastupitelstvím v Brně (příloha 4), kterým je navrhováno prohlásit stěžovatele za nepříčetného ze spáchání vytýkaného trestního činu,
c.     usnesení Ústavního soudu (příloha 6), dle kterého neexistuje oprávnění jednotlivce namítat, aby proti němu bylo vedeno trestní stíhání a mohl tak u soudu uplatnit důkazy, že jeho jednání není trestným činem a mohl tak žádat o odškodnění [7]      
8)     Jednáním českých orgánů došlo k porušení Úmluvy:
a.     Porušení práva na spravedlivý proces čl. 6 Úmluvy spočívající v opakovaném zamítání položení předběžné otázky českými soudy Soudnímu dvoru EU a rovněž tak spočívající v nemožnosti stěžovatele před soudem doložit důkazy o porušení evropského a českého právního řádu uvedené ve stížnostech českým orgánům jako přílohy 3 a 5
                                                    i.     Jediný důvod pro rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Prostějově nechat stěžovatele v dané věci prohlásit za nepříčetného spočívá očividně v
1.     nemožnosti zamítnout námitku stěžovatele ohledně nevymahatelnosti českých předpisů o návykových látkách z důvodu jejich neoznámení dle směrnice 98/34 a nemožnosti zamítnout a zcela přehlížet důkazy o opakovaném porušení evropského a českého práva
a

2.     neochotě prohlásit stěžovatele nevinným, naprosté neochotě uznat vlastní právně zcela vadný názor vymáhaný jednáním s charakterem zločinů proti lidskosti s důsledky obrovských utrpení a škod dokládaných i soudními znalci a lékařskými kasuistikami. (Pro podrobnosti ohledně nevymahatelnosti českých předpisů viz první stížnost a dále žádost o předběžné opatření).
b.     Porušení práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy a svobody projevu přesvědčení dle čl. 9 Úmluvy uplatňováním absolutního zákazu pěstování a šlechtění konopí za léčebnými a výzkumnými účely – viz první stížnost.
c.     Porušení práva na respektování soukromého života dle čl. 8 Úmluvy prohlášením stěžovatel za nepříčetného ze spáchání vytýkaného trestního činu – viz žádost o předběžné opatření.
d.     Přestože v zemích Evropské unie (např. Španělsko, Belgie, Nizozemí) běžně existují spolky na principech Cannabis Social Club, došlo u stěžovatele k porušení práva na sdružování garantovaného čl. 11 Úmluvy. Tedy právem na sdružování v odborných společnostech, asociacích, občanských sdruženích a spolcích, v tomto případě založených k ochraně zájmů (nejen) výzkumu „Konopí je lék“. Realizace poslání těchto společností je garantována nejen řadou článků Úmluvy, ale též zákonem o sdružování občanů, občanským, trestním a obchodním zákoníkem, živnostenskými oprávněními, především pak požadavky zákona o zdraví lidu a ochrany veřejného zdraví. Do těchto společností (nejen) stěžovatel a jeho rodina vložila nemalé investice a členové rodiny stěžovatele odpracovali tisíce hodin jako dobrovolníci. Tyto veřejně prospěšné právnické osoby byly řádně registrovány u státních orgánů České republiky. Funkce ve statutárních orgánech společností byly nehonorované, čestné funkce.  Jako adiktolog, psychoterapeut, speciální pedagog a zakladatel cannabisterapie stěžovatel (nejen k ochraně před tragickými důsledky prohibice) od roku 1990 inicioval založení 12 společností zaměřených na otevřené a bezbariérové vzdělání, poradenství, terapii a rehabilitaci osob ohrožených závislostí na nelegálních drogách,  výzkum a tvorbu (minimálních) standardů kvality všech aspektů cannabisterapie od semene konopí až po jeho zdárný užitek nejen v léčbě konopím, společností pro občanskou advokacii, sociální ekologii, vizuální komunikaci či komunitní nebo zdravotně sociální služby. Zřizovatelem Edukativní konopné kliniky byly tyto společnosti: společnost pro sociální ekologii Art Language Factory,o.s., společnost pro otevřené a bezbariérové vzdělávání Ateliér ALF,o.s. a odborná společnost Konopí je lék,o.s. Společnost pro sociální ekologii Art Language Factory,o.s. a odborná společnost Konopí je lék,o.s. byly ryze dobrovolnické spolky. Ateliér ALF,o.s. měl zaměstnance, živnostenská oprávnění atd. Stěžovatel byl zakladatelem a od roku 2006 ředitelem první české bezbariérové školy pro dospělé Ateliér ALF, ve které v roce 2010 vznikla Edukativní konopná klinika (v roce 2009 za Ateliér ALF stěžovatel získal na konferenci ministrů EU ocenění za příklad dobré praxe EU a v roce 2007, 2008 byl semifinalistou soutěže auditorské společnosti Ernst & Young Podnikatel roku, kategorie sociálně prospěšný podnikatel). V prostorách Edukativní konopné kliniky stěžovatel založil galerii Jaroslavy Moserové, nejvýznamnější političky ČR 20. století, předsedkyně Unesco, vědkyně, umělkyně a přední české lékařky popálenin (mj. i Jana Palacha). Společnost Art Language Factory byla správcem galerie. Stěžovatel do výzkumu zapojil všechny profese související s cannabisterapií a 3 základními cíly výzkumu (právní vědy, přírodní vědy, národohospodářství): growery a šlechtitele, chemiky, farmaceuty, vývojáře nových léčiv, léčitele, adiktology, lékaře a soudní znalce, psychology, psychoterapeuty, zdravotní a sociální pracovníky a speciální pedagogy, právníky, ekonomy, techniky ad. profese a také spousty dobrovolníků. Pro realizaci výzkumu získal stěžovatel řadu mecenášů. Realizace výzkumu „Konopí je lék“ kromě jiného chránila občany před černým trhem s mnohdy toxickou marihuanou z tzv. indoorových pěstíren, která je navíc mnohdy koncentrovaná pouze na omamný kanabinoid  THC způsobující psychotizující reakce. Laboratoř Alberta Hoffmana v Edukativní konopné klinice rovněž občanům konopí řádně zpracovávala a klinika především vzdělávala laickou a odbornou veřejnost. Na Valné hromadě zřizovatelů Edukativní konopné kliniky 11.5.2011 stěžovatel z důvodů celkového vyčerpání a opětovné kriminalizace a žalob předal funkce ve statutárních orgánech Konopí je lék,o.s. a Ateliér ALF,o.s. a od června 2011 byl v pracovní neschopnosti a následně v plném invalidním důchodu. Policie na začátku roku 2012 Edukativní konopnou kliniku zlikvidovala a majetky zkonfiskovala. Stížnosti právního zástupce poškozených nevládních organizací realizujících výzkum „Konopí je lék“, tedy společností, jichž je stěžovatele členem, jsou uvedeny v příloze 3.

9)     Stěžovatel doplňuje, že žádné české veřejnoprávní (a soukromé) medium nežádalo prošetření spáchaných zločinů (viz You Tube - dokument Konopné pašije a klip Konopí je lék) a nekonfrontovalo ústavní činitelé a vysoké úředníky státních orgánů před tragickými důsledky jejich rozhodnutí včetně důsledků řádně nenotifikovaného zákona o návykových látkách, na což stěžovatel (ve svůj neprospěch) opakovaně upozorňoval prezidenta, vládu a parlament a osobně a velmi podrobně pak ministryni pro korupci (právnička). Veřejnoprávní (a soukromá) media mlčela i přes benefiční koncerty, dokumentární filmy či masivní protesty občanů, žádající ministra spravedlnosti věc řádně vyšetřit a vysvětlit jednání státních orgánů, viz http://zadame.blogspot.cz/

10)  Stěžovatel souhlasí, aby Soud tuto stížnost případně sloučil s první stížností.




II.              Závěr

11)        Na základě výše uvedeného žádá stěžovatel Soud, aby
a.          přijal tuto stížnost za přípustnou a
b.     shledal, že vůči stěžovateli Česká republika porušila čl. 6, 8, 9, 11 Úmluvy a přiznal stěžovateli přiměřené odškodnění. Pokud by Soud dle doloženého shledal porušení dalších článků Úmluvy jako je čl. 2 a 3, články 13, 14 a zejména pak čl. 17, nechť tak rozhodne.



Přílohy:
Příloha 1. Obžaloba Státním zastupitelstvím v Prostějově ze dne 28.3.2011,
               Č.j. 1 ZT 244/2010-59 projednávaná Okresním soudem v Prostějově
               pod č.j. 2 T 65/ 2011
Příloha 2. Usnesení Okresního státního zastupitelství v Prostějově z 27.9. 2012,
              č.j. 1 ZT 244/2010-214
Příloha 3: Stížnosti na rozhodnutí státního zastupitelství v Prostějově z 5.10.2013 
               od advokátky stěžovatele a právního zástupce poškozených občanů
               a nevládních organizací realizujících výzkum „Konopí je lék“
Příloha 4: Usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 21.10.2012,
              č.j. 5 KZT 46/2012-19
Příloha 5: Stížnost na zamítavé rozhodnutí Krajského státního zastupitelství
               v Brně Ústavnímu soudu ČR ze dne 24.12.2012 s dodatkem z 6.2.2013
Příloha 6: Usnesení Ústavního soudu ze dne 29.5.2013, č.j. IV. ÚS 4859/12



Stížnost byla zpracovávána od 17.listopadu k oslavě Dne lidských práv 10.prosince 2013



[1] Stála jurikatura od rozsudku Soudního dvora ve věci C-194/94 CIA, bod 54.
[2] Ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, týkající se povolení k zacházení s návykovými látky a zakazující pěstování konopí. 
[3] Čl. 10 dost. 1 směrncie 98/34/ES.
[4] Rozsudek SDEU ve věci 34/73 Variola
[5] Sněmovní tisk 590/0; http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=590&CT1=0
[6] ec.europa.eu/enterprise/tris rubrika „search by number…“
[7] Nicméně odůvodnění odkazem na knihu Karla Čapka, Povídky z druhé kapsy. Soud pana Havleny, si zaslouží pochvalu.